Piškotek

27. 11. 2014

Krásná fotečka a neméně krásné povídání od Lancíčka (u nás Piškotka)!

Ahojte, 

 
zdravím všechny kočičáky z mého bývalého azylu. Posílám pozdrav z domova a musím se Vám hned několikrát pochlubit. (+ foto v příloze, jak jsem vyrostl, fotka z 23.11.)
 
V první řadě tím, že si mě mí páníčkové nemůžou vynachválit. Moc je zlobím, lezu na linku, na stůl, do dřezu a vůbec všude, kam nesmím, ale naštěstí vím, jak si je pak udobřit. Mají rádi, když ja pacičkou hladím po tváří. Ale jinak jsem moc hodný a moc dobře vím, že by beze mě nevydrželi jediný den a já bez nich také ne. Ještě že se máme.
 

Často slýchávám, jak jsem chytrý. Posledně jsem viděl živou myš v krabici (dokument s myší v TV - poznámka překladatele) a tak jsem na ní vyskočil, ale zmizela. A tak jsem ji nesmlouvavě dlouhou dobu hledal pod televizí, za televizí, za almarou, v šuplíku... no bohužel nevylezla odnikud, ale páníčci byli mrtví smíchy.

 
Nedávno mi koupili nový drahý pelíšek, tak tam samozřejmě z trucu nelezu, abych je příliš nerozmazlil. Ale jednou jsem tam tajně byl a myslím, že to za čas může být má skvělá ložnice.
 
Mějte se krásně a zase někdy napíšu,
 

                                          Váš Lancíček :-)

O.S. Zachran kočku
Copyright © 2014 Lucie Přidalová