Mášíkovo povídání

KOCOUREK MAŠÍK A JEHO POVÍDÁNÍ !!!

Ahoj kočičí kamarádi.

Dlouho jsem se Vám neozval a tak mi teta Zdena připomněla, že bych Vám měl dát vědět jak se mám. Říkala, že Vám to určitě udělá radost. Naposledy jsem Vám posílal své fotečky loni v srpnu, to už mi bylo maličko lépe. Když jsem se totiž v červenci do depozita k tetě Zdeně dostal, tak to bylo za pět minut dvanáct. Teta říká, že si je jistá, že bych jinak umřel.

Tenkrát jsem hned dostal infuze, protože mi skoro vůbec nefungovaly ledviny a teta mi sehnala ledvinovou dietku. Tu papám vlastně pořád. Taky něco na játra, protože ta se prý taky moc nepřetrhnou. Teta říká, že to mám už napořád, ale mně to vůbec nevadí, to víte, já jsem před tím moc jídla nesehnal, takže teď jsem moc rád, že mám pořád plnou mističku.

Teď, skoro po roce, jsem se zlepšil natolik, že pan doktor rozhodl, že už operaci zvládnu a teta o mě nemusí mít strach. Dal mi injekci, já jsem usnul a on mi krásně vyčistil všechny zoubky, že je mám jako mladík i když je mi nejspíš už osm let. A hlavně našel a vyndal všechny broky, které jsem v tělíčku měl. Jeden byl až úplně u kosti. No to Vám povím, já měl tenkrát štěstí, že se ten brok o kost zastavil, jinak bych opravdu umřel. A taky jsem měl veliké štěstí, že se tetě ozvala paní Roztočilová, která moji operaci zaplatila. Ještěže se najdou tak hodní lidé jako je ona a ne jen ti co nám ubližují. To jsem moc rád a moc paní děkuji.

Tak já Vám zase někdy napíšu, teď musím jít ochutnat tu ledvinovou dietku. Pa pá.

Váš Mašík

ČERVENEC 2016

SRPEN 2016

ČERVEN 2017