POZDRAV OD KOCOURKA PÉŤI !!!
Pozdrav z nového domova nám poslal kocourek Péťa, kde se má již dlouho báječně. Děkujeme za úžasný domov a lásku.
Jarní bumbrdlíci z Jílového
GV
Milá vzpomínka na kočičku Kristýnku.
Důsledná průkopnice našeho útuku. Kočička s něžnou tváří a pevným postojem.
Sobotní odpočinek v Jílovém u Prahy
POZDRAV Z NOVÉHO DOMOVA !!!
Krásný pozdrav z nového domova nám poslala kočička Bibinka a Emi,kde se májí opravdu báječně. Děkujeme.
Kde se vzaly černé kočky
Černé kočky. Opomíjené, opovrhované, vždy jsou až poslední v řadě a často se na ně ani nedostane. Lidská hloupost a pověrčivost je dokonce ustanovila jako symbol smůly. Ba, mnoho řidičů, když jim černá kočka přes cestu přeběhne, v duchu si odplivne a do konce cesty se s mrazením v zádech potýká.
Avšak víme, jak černé kočky vůbec vznikly? Nu, bylo tomu tak. Kdysi dávno, před mnoha staletími, nebylo černých koček. Kožíšky měly nejčastěji zářivě bílé, i jiných barev bylo možno viděti, jen černou kočku jste, tehdy, zahlédnout nemohli.
V té době žil jeden člověk, pokud jej lze takto nazývati a člověk ten byl zlý, zlý až do morku kostí, nebylo snad hříchu, kterého by nespáchal, bohu se rouhal a na bližního svého nejednou ruku vztáhnul. Jen zisk jej zajímal a pro jeho dosažení neštítil se ničeho, ba ani vraždy. Nikdo v jeho blízkosti nevydržel, pro povahu prchlivou a chování násilnické, i jeho nejbližší rodina se od něj odvrátila a on sám zůstal.
Jak léta plynula a těžce doléhala na jeho bedra, on samotu svou i tíživost svých skutků pocítil. Ale nedalo se již dělat ničeho, neboť ozvěna jeho činů se rozléhala krajem a nikdo s ním nic míti nechtěl.
Až z rána jednoho dne, otevřel dveře svého příbytku a uzřel na svém prahu malou bílou kočičku. Nejprve zdvihnul ruku, aby ji vyhnal od domu, ale okamžitě ruku spustil, neboť letitá samota do něj ihned vbodla svůj osten. Nepozval bílou kočku dále, natolik se jeho povaha nezměnila, nebránil jí však ve vstupu a jen zamračeně sledoval, jak vešla dovnitř a sama si našla místo u krbu.
Od té doby se od něj neodloučila, po jeho boku sedávala, v noci jej kožíškem svým zahřívala a on na ni nedal dopustit, ba lepší jídlo než sobě, jí podával a veškerou láskou, které byl schopen, ji zahrnoval.
Další roky uplynuly a čas onoho člověka se naplnil. Jednoho večera rozdělal oheň v krbu, náhle jej zachvátila slabost ohromná a on věděl, že je konec. Tak tak se k posteli dovlekl, do ní ulehl a již neměl sílu k ničemu. Sledoval, jak mihotavé plameny kreslí stíny na stropě světnice a vzpomínal na všechny zlé činy, jichž se dopustil. Veliká úzkost na něj padla, neboť věděl, že mu nebude dovoleno překročit duhový most do nebe a bude navěky odsouzen do temnoty. Neboť jeho duše byla černá, černá jako uhel a taková na duhový most nepatří.
Najednou ucítil, jak na postel vyskočila jeho bílá kočička. Tentokrát se však nestočila, vedle něj, do klubíčka, jako tomu bylo jindy. Vylezla mu na prsa a zahleděla se mu do očí, tak hluboko, jako by do samé duše nahlížela. Náhle onen muž pocítil, že již nemá obavu o sebe a svůj osud, že již mu jen záleží na onom čtyřnohém tvorovi, jenž mu útěchu přináší. Z posledních sil zvednul ruku a pohladil bílou kočičku po zádech. Ta jen hlavičkou pokývla, snad protože byla spokojena s tím, co vidí a začala přísti.
Předení bylo čím dal hlasitější a onen člověk se začal ztrácet v hlubokých kočičích očích. Náhle cítil úlevu, tak jak jeden zlý čin po druhém se odlupuje z jeho duše. A tak jak jeho duše jasněla, bílý kožíšek kočky temněl, neboť i když se rozhodla převzít na sebe černé břemeno duše svého pána, nemohlo to ušpinit její duši – jen její podobu.
Jakmile poslední černá skvrna z duše pána zmizela, kočky kožíšek byl černý jako nejhlubší noc, on zavřel oči a v poklidu odešel na duhový most, kde slíbil, že na svou černou kočku počká – a svůj slib také dodržel.
Za dva dny se přišli podívat lidé z okolí podívat, co se děje, neboť v domě toho člověka se nesvítilo, netopilo a ani jeho samého nebylo nikde vidět. Když vešli do světnice domu, ustrnuli v leknutí – viděli tvora, jenž kočku připomínal, ale jeho barva byla černá jako samo peklo. Mysleli tedy, že se jedná o ďábla, jenž si pro duši onoho nešťastníka přišel. I zvedli kameny a klacky, každý popadnul, co mu pod ruku přišlo a černou kočičku vyhnali.
Tak černé kočičky bloudí krajem a jen málokdy najdou domov, možná jako trest za to, že se ta první protivila osudu a svého pána před nejhorším trestem uchránila. A jen někdy, když se černá kočka podívá do zrcadla, nebo na klidnou vodní hladinu, vidí samu sebe v té čisté, bílé podobě, jako tomu bývalo kdysi.
Pokud uvidíte černou kočičku, nebojte se jí poskytnout domov, nebo ji nakrmit. Není to symbol smůly, není to čarodějnická kočka, ani ďáblovo plémě. Jen to jen kočka, která se kdysi, ve své laskavosti, rozhodla převzít na bedra hříchy svého pána. A kdo ví, možná to udělá, v případě potřeby, znovu...
POZDRAV OD KOČIČKY ADÉLKY
Pozdrav z nového domova nám poslala kočička Adélka, kde se má báječně. Děkujeme za úžasný domov a lásku.
Mišínek a její kámošky zdraví do Jílového. Teto Zdeno, víš že mi už je 15 let a už víc jak 14 mám své doma?
Krásný pozdrav z nového domova poslala kočička Phoebe.
VELIKONOČNÍ PŘÁNÍ
Všem kočičákům (hlavně Zdeničce) krásné svátky přejí Lucinka a Julinka.
Požehnané Velikonoce přejí chlupáčci z Jílového
ZELENÝ ČTVRTEK – úryvek z knihy Babička
Na Květnou neděli ráno běžela Barunka k řece natrhat kočiček, ony vždy již kvetly, „jak by věděly, že jich na ten den třeba“, myslilo si děvče. Když šla s babičkou do kostela na hrubou, nesly si jich každá hrst k svěcení. Na Škaredou středu, když dopředla babička svůj úkol a kolovrat vynášela na půdu, volala Adélka: „Oh je, už jde kolovrat na půdu, babička bude příst na vřetánko!“ — „Až dá-li Pánbůh do zimy, pak ho zase sneseme,“ povídala jí babička.
Na Zelený čtvrtek věděly děti, že nebudou snídat nic jiného než jidášky s medem. Na Starém bělidle nebylo včel, ale pan otec poslal vždy plášť medu, když přehlížel. Pan otec byl včelař a měl mnoho úlů, slíbil také Proškové, až se mu podaří roj, že dostanou, poněvadž nejednou slyšel od babičky, že by si ničeho nepřála u toho stavení než úl, že je veselo člověku, když vidí ty včeličky celý den lítat z úlu do úlu a pilně pracovat.
Ve znamení lásky
Spokojené kočičky u Janičky a Jindřicha
Máte chvilku na to, abyste si vzali vše, co je ve vašem životě nejcennější. Máte chvilku, protože musíte utéct z rozbombardovaného a ostřeleného města.
Tuhle fotku nepochopí chlapi, kteří jsou schopni v lese přivázat psa ke stromu. Tato fotka nepochopí maminka, která je schopná dát psa na olx, protože se z ní vyklubal nevhodný dárek k přijímání pro jejího milovaného syna. Tuhle fotku nepochopí pár, který je schopen dát kočku do útulku, protože jejich prázdninové plány jsou důležitější.
Protože neopouštíš přátele!!!
VELKÉ PODĚKOVÁNÍ !!!
Naši milí kočičí přátelé touto cestou Vám chceme z celého srdce moc poděkovat za účast v naší aukci pro náš útulek. Jste skvělí. Velmi si toho vážíme. Zde dokládáme učtenky.
Veselý den Vám všem přeje kocourek Tonda.
Bojuji s vážnou nemocí - Fiv. Jsem v pohodě, užívám si života a žádné zdravotní problémy nemám.Co více si přát Váš Toník
POZDRAV Z NOVÉHO DOMOVA !!!
Krásný pozdrav z nového domova nám poslala kočička Lucinka Modřinka s kamarádem Čičánkem,kde se má opravdu báječně. Děkujeme.
MILÁ NÁVŠTĚVA V ÚTULKU !!!
Touto cestou chceme z celého srdce moc poděkovat Karolína Bednářová za milou návštěvu v našem útulku v Jílovém u Prahy.Kočičky dostaly dietní granule, dobrůtky, novou přepravku a potřebné věci pro útulek. Moc si Vaší pomoci vážíme.
VELKÉ PODĚKOVÁNÍ !!!
Touto cestou chceme moc poděkovat všem kočičím přátelům, kteří se účastnili naší aukce. Za penízky, které již chodí na účet jsme mohly nakoupit papání pro kočičky.Moc si toho vážíme. Zde dokládáme učtenky.
VELKÁ PROSBA
Ahoj všichni milovníci kočiček a pejsků.
Protože se pro nás vždy snaží udělat aukci Jana Berčapinka a Vy nám vždy pomáháte ať je to ,že se aukce účastníte, nebo ji sdílíte a za to Vám moc všem děkujeme a vážíme si toho.
Ale jdeme k Vám ještě s touto prosbou, žádosti o pomoc a věříme, že i takto nám pomůžete.
Pokud by někdo měl nějaké věci, které se doma již Vám nehodí, nebo nevhodný dárek a víte, že již s tím nic dělat nebudete ,nebo zvažujete že to vyhodíte - poprosíme Vás pošlete to do našich aukcí, třeba se to bude hodit někomu jiném - (kosmetika, knihy ,šperky ,hand made výrobky, věci s kočičí nebo psí tematikou,oblečení - ale tady buď nové nebo ,aby byl stav velmi pěkný a vyprané ,dále boty, hračky a jiné věci ).Pokud by se sešlo více věcí, nevadí ,paní Jana dělá pro nás aukce pravidelně a tak by je dala do další aukce .
Moc Vás potřebujeme, my dobře víme, že bez Vás by to fakt nešlo a uvítáme i tuto pomoc a rádi Vám dáme kontakt - kam věci poslat - předem všem moc děkujeme.
Sněženky veterinární dokumentace.
